Aktuální akce a novinky v nabídce

Stačí nám zanechat Váš e-mail a my Vás o tom budeme informovat.

Chladné zbraně třicetileté války

Lidstvo bylo vždycky úspěšné ve vynalézání pomůcek k zabití toho druhého. V následujícím článku se blíže podíváme na základní chladné zbraně užívané v době třicetileté války.

Za základní zbraň můžeme považovat píku. Tato až 6 metrů dlouhá zbraň byla na konci opatřena ostrým kovovým hrotem. Její využití nacházela pěchota v pevných formacích. Nezřídka byly pikenýrské pluky doplněny o mušketýře, s jejichž pomocí (a při dobré organizaci) mohli odrazit i útok jezdectva.

Další dřevcovou zbraní byla halapartna. Její historie sahá až k Švýcarským povstalcům 14. století. Halapartna měla na konci ostrý dlouhý hrot, který z jedné strany přecházel v sekeru a z druhé v boční bodec (původní halapartna tímto bodcem nedisponovala). Byla hlavní zbraní pěchoty až do 16. století, kdy byla postupně vytlačena píkou. V 17. století sloužila jako výzbroj stráží a tělesných gard.

Partyzána byla původně také zbraní pěchoty, ale italské. Na konci násady se nacházel kovový hrot s naostřenou čepelí, která měla dvě vedlejší čepele („uši“). V 17. století se tato zbraň zkracovala a stala se odznakem poddůstojníku a důstojníků pěchoty (často ji nacházíme i u dělostřelců).

Od dřevcových zbraní se přesuňme k pobočním:

Kord se vyvinul z meče, jehož čepel byla neustále zužována. Byl opatřen košem, který mohl mít tvar zvonce, ale také mohl být vypletený. Sloužil jako bodná a sečná zbraň vojáků a nevojenské šlechty. Později se stal součástí výzbroje důstojníků.

Jezdectvo potřebovalo však zbraň s větší razancí. Tento úkol splnil palaš - delší poboční zbraň se širokou rovnou čepelí naostřenou z obou stran. U jezdectva zůstal do první poloviny 19. století.

Šavle se k nám dostala z východu. Zpočátku jí disponovala jenom pomocná vojska Uhrů a Poláků. Její čepel byla zahnutá a naostřena byla jenom vnitřní strana. Postupně zdomácněla i u nás a stala se zbraní 18. a 19. století.

Typem šavle (jezdecké) byla karabela. Její čepel byla jenom lehce zahnutá a čepel byla naostřená z obou stran. V spodní části se mírně rozšiřovala. Záštita byla zpravidla jednoduchá a zahnutá směrem k čepeli.

Poslední zbraní, které se budeme věnovat je dýka. Samostatně byla užívána jen zřídka. Byla zbraní bodnou, s krátkou čepelí. Využívala se hlavně v soubojích na kordy, kdy byla držena v levé ruce. Sloužila spíše na obranu proti výpadům a také na zlomení kordu protivníka. Dýky 17. století se vyznačovaly širokou záštitou jílce a jejich provedení bylo různorodé.

Zdroje:

WAGNER, Eduard a Miroslav MUDRA. Třicetiletá válka 1618-1648. Praha 2005.

LETOŠNÍKOVÁ, Ludiše. Zbraně, šerm a mečíři. Praha 1989.