Aktuální akce a novinky v nabídce

Stačí nám zanechat Váš e-mail a my Vás o tom budeme informovat.

Bitva na Bílé hoře

V roce 1618 začala série náboženských konfliktů známá jako třicetiletá válka. Českých dějin se týká hlavně její první část, tzv. česká válka. Snad nejdůležitější válečné utkání byla bitva na Bíle hoře u Prahy, která se odehrála 8. listopadu 1620. V článku se na ni podíváme blíž.

Česko-moravským stavům veleli: nejvyšší velitel a generalissimus kníže Kristián I. Anhalt, Jiří Fridrich hrabě von Hohenlohe, Petr Arnošt hrabě z Mansfeldu, Kristián mladší kníže z Anhaltu-Bernburgu.

Císařsko-ligistické vojska: vrchní velitel vévoda Maximilián Bavorský, velitelem císařských vojsk byl maršál Karel Bonaventura hrabě Buqoy de Longueval a vojskům Ligy velel generál-lajtnant Jan Tserklaes hrabě Tilly.

Skoro ráno česko-moravské vojsko zaujalo výhodné postavení na návrší Bíle hory, které poskytovalo ochranu z bočních stran. Aby však mohlo vojsko pokrýt celé návrší dlouhé kolem dvou kilometrů, muselo vytvořit linii hlubokou jenom tři sledy. Nedlohou poté dorazilo také vojsko generála Tillyho, které se pokusilo projít most přes Litovický potok, kde došlo k první srážce. České vojsko se muselo stáhnout a Tilly přešel na druhou stranu. Stavovské vojsko hlavně kvůli přesvědčování Hohenloheho nezasáhlo.

S hodinovým zpožděním dorazil zbytek císařského vojska. Tilly nechal postoupit své jednotky doleva, aby císařští mohli přejít most, čímž ale vystavil vojáky palbě kanónů z českého levého křídla. Katolické oddíly postupně zajímaly pozice pod Bílou horou. Českým stavům přišly na pomoc uherské posily, které však nedodaly armádě mnoho optimismu.

I když kolem deváté hodiny přijel z Prahy stavovský velitel Matyáš Thurn, česká armáda neměla jednoznačně navrch.  Nevýhodou byla nedostatečná pohyblivost, rozestavění vojska do širokého a mělkého útvaru a nedostatečná profesionalita velitelů. Císařští trpěli kromě nevýhodného postavení taky neshodami ve velení. Nakonec ale Buqoy souhlasil, že bude vyvolaná menší šarvátka, která měla úlohu sondy do řad nepřátel. Císařsko-ligistický útok zaskočil stavy, jelikož jejich vojsko bylo ukolébané čekáním a dokonce se někteří důstojníci vzdálili od svých jednotek. Pravé katolické křídlo se dalo do pochodu v pevném šiku a blížilo se k Thurnovu pěšímu pluku. Pěchotu předjeli císařští rejtaři a jako jedni z prvních zasáhli do boje. Thurnovi se s jízdou podařilo odrazit nápor nepřátelských kyrysníků.

První náznak porážky přišel při pochodu části Thurnova pluku do boje, která několik set metrů před nepřítelem bez jakéhokoliv zásahu utekla. Při útoku se také dali na útěk jezdci podplukovníka Streifa a také další pluk pod Bubnem s kompanií Fridricha Falckého a tři kornety české jízdy. Mezeru musely vyplnit dva Hohenlohovy pluky, které se po pár výstřelech ale také rozprchly.  Velení se začínalo rozpadat a oddíly odteď podnikaly na vlastní pěst. Ve zmatku náhle svitla naděje díky mladému Anhaltovi, který tryskem vyjel proti nepřátelským kyrysníkům a donutil je k ústupu. Na pomoc přispěchali císařským arkebuzíři, ale také byli odraženi. K Anhaltovi se chtěla připojit uherská jízda, avšak naproti nim divoce vyrazili polští kozáci, před kterými Uhři obrátili koně a postupně byli biti.

Na Anhalta udeřil jezdecký pluk hraběte Philippa Kratze a prolomil nepřátelskou sestavu. Od této chvíle už česká vojska nedosáhla většího úspěchu. Uhři se rozhodli odejít z bojiště navzdory přemlouvání. Císařsko-ligistické vojska zatím obsadily českou dělostřeleckou baterii na levém křídle. Poslední oporou byl moravský pluk vedený Jindřichem Šlikem, který už ale výsledek bitvy změnit nemohl. Byl obležen ze tří stran, svou kapitulaci však neprodal snadno. S plukem ještě stihl způsobit škody neapolskému pluku. Nakonec se vzdal s kordem v ruce. Posledním aktem bitvy byla krvavá lázeň královské gardy Fridricha Falckého. Rozlícení císařští vojáci pobili téměř všechny, dokud velitel Maxmilián Bavorský nezastavil jejich řádění. Celá bitva trvala méně než dvě hodiny a určila sled událostí pro budoucnost.

 

Zdroje:

CHALINE, Olivier. Bílá hora. Praha 2013.

UHLÍŘ, Dušan. Černý den na Bílé hoře: 8. listopad 1620. Brno 1998.