Aktuální akce a novinky v nabídce

Stačí nám zanechat Váš e-mail a my Vás o tom budeme informovat.

Obuv v době třicetileté války

Boty jsou samozřejmě jednou z nejdůležitějších součástí oděvu. Je vždy třeba jim věnovat patřičnou pozornost. Obzvláště při rekonstrukci vojenského oděvu (dá-li se tak vůbec nazvat oblečení vojáků v sedmnáctém století), protože vojáci v době třicetileté války trávili na pochodech mnoho času. Jak vypadala obuv v sedmnáctém století?

<-- Originál boty ze sedmnáctého století. Nejběžnější typ s podpatkem a jazykem. Tato bota se zavazovala šňůrkou či mašlí. Nález pochází ze Stockbridge, Hampshire, UK.

V případě Evropy sedmnáctého století mluvíme o dvou základních typech obuvi. Jsou to nízké střevíce pro běžné nošení a vysoké boty pro jízdu na koni. Kromě dvou základních typů bychom po celé Evropě mohli najít i další typy obuvi. Výrazným způsobem se například odlišoval oděv v Polsku a Uhrách, kde převážily tradiční kroje hodně ovlivněné orientálními prvky (Polsko a obzvláště Uhry byly ve velice blízkém kontaktu s Osmanskou říší). K méně častým typům obuvi v této době i dobách jiných patřily tzv. krpce. Jednalo se o nejjednodušší typ obuvi používaný od neolitu až do devatenáctého století (někde i dále). Krpce byly vyrobené z kůže, která se jen jednoduchým způsobem ohnula kolem nohy a zavázala kolem kotníku. Mohli bychom je najít nejčastěji v hornatých oblastech ve střední a východní Evropě, tzn. na Balkáně, v Rusku, Rumunsku, Bulharsku, Polsku, v Uhrách, ale samozřejmě také i u nás (Valašsko). Krpce byly boty nejchudších vrstev. Jistě bychom ale na ně narazili i mezi vojáky různých armád. Vojáci prakticky neustále během tažení trpěli nouzí, takže vzali za vděk i tak obyčejným druhem obuvi.

            Prvky typické pro boty z doby třicetileté války přichází už na konci středověku. V šestnáctém století se začínají čím dál tím více používat nízké, jednoduché boty. Některé typy těchto jednoduchých střevíců byly dokonce i otevřené shora. To však nebylo příliš praktické pro pohyb v terénu, proto tento druh obuvi do sedmnáctého století nepřežil. Přežil však jeden důležitý prvek - široká, obdélníková špice. Z původních gotických střevíců s přehnaně dlouhou špicí se stávají boty s obdélníkovou špicí, která byla praktičtější pro dlouhé pochody. Není náhodou, že u lancknechtů v šestnáctém století bychom mohli spatřit boty i s přehnaně širokou špicí. Obdélníkové špice jsou vcelku běžné u bot v sedmnáctém století, nemusí však být u každého páru. Existují i jednoduché nízké střevíce s běžný (kulatým) tvarem špice.

            Tím se dostáváme k základním typům obuvi v sedmnáctém století. Základem obuvi byly nízké boty s podpatkem. Podpatky vznikají právě v šestnáctém století v následujícím století se poprvé stávají téměř standardní součástí obuvi. Původní funkcí podpatku bylo pomáhat jezdci k zaklesnutí chodila s botou do třmenu. Posléze se však podpatky stávají i jistou módní záležitostí. Vyskytují se téměř na všech typech obuvi během třicetileté války.

            Existovalo více typů základních nízkých střevíců. Některé byly dokonce až k podrážce po stranách otevřené, aby bylo možné je lépe upevnit na noze. Nejběžnější typy však byly po celém obvodu uzavřené, pouze po bocích byly proříznuté, aby bylo možné botu dobře upevnit na noze. Boty se na nártu zavazovaly šňůrkou. V případě zámožnějších majitelů, a tedy i zdobenějšího provedení, byly k zavazování používány stuhy. Nízké střevíce se samozřejmě vyráběly i v luxusnějším provedení z jemné kůže nebo doplněné zdobenými látkami pro ty nejzámožnější. Běžné boty se vyráběly ze silnější kůže. Vzhledem k praktické nutnosti neexistoval jeden druh kůže, který by se využíval na výrobu bot. Nejčastěji se používala hovězí nebo vepřová kůže.

            Během sedmnáctého století se zavazování stále častěji nahrazuje zapínáním velkou sponou, což se nakonec v poslední čtvrtině sedmnáctého století stává standardem. Součástí nízkých střevíců je také jazyk. Jazyk sloužil ke krytí nohy v místě, kde se boty zavazovala, či zapínala. Některé střevíce mají jazyk protažený ven a ohnutý přes zavazování. Jazyk měl krýt právě zavazování boty. To je ale záležitost obyčejných střevíců. Luxusnější provedení zdobené drahou látkou dlouhé jazyky neměly. Zapínání či zavazování bylo totiž samo o sobě zdobenou záležitostí a nebylo vhodné, aby bylo skryté. Majitel takových bot potřeboval ukázat, co drahého si může dovolit, a nikoli to skrývat. Nízké boty byly nejvíce využívaným druhem obuvi od nejchudších (pokud vůbec nějaké boty měli) po ty nejbohatší.

            Zvláštním druhém obuvi jsou vysoké boty. Vysoké boty používali pouze jezdci. Tyto boty byly vyrobeny z velice silné kůže (někdy i z více vrstev). Nebyly určené k chůzi, ale k jízdě na koni. Nejvíce ohroženou částí těla jezdce v boji byly nohy, proto byly vždy chráněny zbrojí. Ovšem při průjezdu složitým terénem byly ohroženy nohy jezdce i mimo boj. V šestnáctém století přichází postupně do výstroje všech jezdců boty, které dosahovaly nad kolena. Kolena jsou také citlivou částí těla, proto vysoké jezdecké boty kryly i ta. Vzhledem k tomu, že tyto boty nahrazovaly částečně zbroj, nedalo se v nich chodit. Proto bychom je jen těžko hledali mezi pěchotou. Dokonce i dragouni, kteří se přesunovali na koních používali nízké boty, protože bojovali jako pěchota. Boty byly ještě doplněny špornami s ostruhami a dodatečným kusem kůže různých tvarů, který měl chránit nárt boty proti ošoupání horní částí třmenu.

            Na mnoha portrétech ze sedmnáctého století můžeme vidět šlechtice s vysokými botami. Tato móda přichází v první polovině sedmnáctého století. Vysoké boty se staly módou - ale pouze pro ty nejmajetnější. Aby se daly takové boty nosit, musely být vyrobené z velice jemné kůže přímo na nohy dotyčného člověka. Jelikož to byla velice nákladná záležitost, byli šlechtici vyobrazováni s těmito botami, aby bylo vidět, že si je můžou dovolit. Nošení takových bot bylo sice nepohodlné, ale ještě jeden symbolický význam. Nošením bot, které se příliš nehodí pro delší chůzi, dával dotyčný člověk najevo, že on chodit nepotřebuje, čili pochází z nejvyšších vrstev. V druhé polovině sedmnáctého století ve šlechtické módě vítězí rozum a vysoké boty se vrací pouze mezi jezdce.

            Základem obuvi v době třicetileté války byly nízké střevíce, které se lišily v detailech. Vysoké boty byly doménou pouze lidí, kteří si mohli dovolit příliš často nechodit. Vzhledem k tomu, že kalhoty sahaly pouze do úrovně pod kolena, používaly se návleky v pevné látky nebo z kůže, které doplňovaly nízké boty. Chránily lýtko a holeň, tedy části nohy, které nekryly ani boty ani kalhoty.

 

Literatura:

Lawlor, Laurie. Where Will This Shoe Take You? A Walk Through the History of Footwear. New York: Walker and Company, 1996.

Kybalová, Ludmila. Barok a rokoko. Praha: NLN, 2009.

Kutílková, Dagmar. Vojenské odívání. Praha: NLN, 2008.

Štýbrová Miroslava. Boty, botky, botičky. Praha: NLN, 2009.