Aktuální akce a novinky v nabídce

Stačí nám zanechat Váš e-mail a my Vás o tom budeme informovat.

Mužský oděv v době třicetileté války

Dnes běžně předpokládáme, že vojáci každé doby měli svůj specifický oděv, který se lišil od civilního. To je pravda jen částečně. Především v dobách, kdy neexistovalo profesionální vojsko, nemůžeme mluvit o typicky vojenském odění. V sedmnáctém století už ale existovaly profesionální armády. Například mnohé z pluků habsburské armády existovaly i dále po válce. Čím se tedy odlišoval oděv vojáka od oděvu civilisty? Pouze výzbrojí a vojenskou výstrojí (zbroj, bandalír s municí a základní výbavou). Vojáci během třicetileté války byli oblečení prakticky stejně jako civilisté. Jak tedy vypadal mužský civilní oděv v době třicetileté války?

            Základem bylo samozřejmě spodní Francouzská móda z druhé poloviny války. Kresba symbolizuje výměnu drahého, honosného oblečení za střzlivější oděv typický pro druhou polovinu války, tedy delší užší kalhoty a zvětšující se délka kabátce.prádlo. Dodnes se vedou debaty o používání spodního prádla v minulosti. Dříve převažoval názor, že nic takového až do osmnáctého století vlastně neexistovalo. Dnes už ale víme, že na příklad dámské spodní prádlo existovalo mnohem dříve, než jsme si mysleli. Přesto ale nevíme přesně, jak vypadalo mužské spodní prádlo v sedmnáctém století. Je snad možné předpokládat krátké kalhoty z jemné látky. Další součástí spodního oděvu byly punčochy. Punčochy v kombinaci s krátkými kalhotami se nosily už během šestnáctého století. V sedmnáctém století se však kalhoty posunují pod kolena. Přesto se předpokládají punčochy s délkou až do pasu. To však není případ všech punčoch. Naopak se začínají čím dál tím více zkracovat až těsně nad kolena. Tam se postupem času délka punčoch ustaluje až do devatenáctého století, kdy se z punčoch stávají nám známé ponožky. Punčochy většinou byly na svém místě přidržovány spodním lemem nohavic. Byly šity tak, aby co nejlépe přiléhaly na nohu. Bývaly vyrobené ze lnu nebo z vlny, ale samozřejmě známe i dražší provedení se zdobením.

            Další součástí spodního oděvu byly košile. Byly většinou mnohem širší něž bylo nutné. Rukávy byly široké a u manžet nařasené. Nejčastěji se rukávy zapínaly na menší knoflíky. V případě nejlevnějších provedení mohly být místo knoflíků použity i šňůrky. Mezi košilemi byly také rozdíly. Dražší provedení měla delší manžety a bývala také často zdobené krajkou. Starší a jednodušší košile měly krátký stojací límec. Podle španělské módy byla košile kolem krku doplněna širokým okružím, které mělo zdůrazňovat hlavu, tato móda je však v sedmnáctém století záležitostí jen těch movitějších vrstev a na začátku třicátých let sedmnáctého století mizí. V průběhu sedmnáctého století převládá holandská móda košil se širokými límci, které překrývaly horní část kabátce. Límce také mohly být zdobené krajkou v případě šlechtické módy. Košile se vyráběly ze lnu nebo konopí. To byly nejběžnější materiály pro výrobu oblečení. Vyskytovaly se však také košile z bavlny. Ta byla v Evropě známá už od čtrnáctého století (ve střední Evropě a německých zemích). Použití bavlny zůstávalo marginální záležitostí (podle odhadů pod 5 %).

            Během raného novověku se ustálila móda krátkých kalhot. Po španělské módě, která se do Německých oblastí dostává díky Habsburkům, přichází v první polovině sedmnáctého století nový druh módy. Jedná se o kombinaci německých, holandských a anglických protestantských vzorů. Ty se oproti španělské katolické módě lišily spíše střízlivějším oblečením. Od začátku sedmnáctého století se typickými kalhotami stávají tzv. „Plunderhosen“, široké kalhoty s vysoko posazeným pasem dosahující pod kolena. Kalhoty se pod kolenem zapínaly a nejčastěji také zavazovaly širokými stuhami, které zároveň držely punčochy. Kalhoty bývaly spojené s kabátcem v místě zvýšeného pasu, což vytvářelo typický vzhledem postavy, která se nejvíce rozšiřovala v oblasti boků. Spojeny bývaly kvůli své váze. Kalhoty bývaly vyrobené z pevné látky. Nejčastěji to byla vlna a len či konopí jako podšívka. Měly velmi široký střih, což znamenalo, že byly těžké. Až přehnaně široké kalhoty jsou typické pro první polovinu sedmnáctého století pro všechny společenské vrstvy. Ke konci třicetileté války a v druhé polovině sedmnáctého století se kalhoty dále zužují. Ve třicátých letech se postupně do německých zemí a středu Evropy dostává západoevropská móda kalhot s rovnými nohavicemi otevřenými u kolen. Ty však byly slepou vývojovou větví, nebyly v žádném ohledu praktické. V pramenech můžeme najít o zmínky o tom, že spodní částí nohavic táhlo, což nebylo nijak příjemné. Kalhoty mohly být různě zdobené, ale to je samozřejmě poměrně drahá záležitost, která nepřísluší obyčejným vojákům.        

            Na horní polovinu těla se oblékaly kabátce různých barev a zdobení. Kabátce se poprvé objevují v době vrcholného středověku, kdy nahrazují tuniky používané od starověku. Kabátce v době třicetileté války nejsou stejného střihu po celých třicet let. Na počátku války ještě převládá španělská móda s vysoko posazeným pasem a tedy i kabátce byly krátké s krátkými cípy. Byly přivázané ke kalhotách, které držely. Postupem času se však kabátce prodlužují a čím dál tím delší cípy překrývají kalhoty. Kolem ramen můžeme vidět ještě v první polovině války vycpávky, které pochází také původně ze Španělska. Kabátce bývaly nejčastěji z vlny a jejich podšívka ze lnu či konopí. Takto fungovaly, jak měly. Dobře utkaná vlna izoluje. Přes vrstvu vlny a lnu neprojde chlad ani teplo (samozřejmě jen do určitých mezí). Kabátce měly často rukávy ušité jen jako splývající cípy látky. Většinou byly z praktických důvodů vybavené velkým množství knoflíků z zapínání. Tak se vytvořil rukáv. Kabátce mohly být také zdobené prostříháváním. Nejbohatší muži měli kabátce z nejdražších látek jako byl na příklad brokát. Kabátce a kalhoty byly u majetnějších vyráběny tak, aby ladily dohromady. Byly ze stejných látek a stejně zdobené. Konkrétním zdobením mohly být prýmky, zlaté nitě, vyšívání, obšívání kroucenými šňůrkami apod.

            Důležitou součástí oděvu byla rovněž pokrývka hlavy. Žádný slušný dospělý člověk v sedmnáctém století by z domu nevyšel bez pokrývky hlavy. To je samozřejmě lehce nadnesené tvrzení, faktem zůstává, že dobová etika a móda přikazovaly nošení pokrývek hlavy mužům i ženám. Muži v sedmnáctém století nosili nejčastěji klobouky se širokou krempou. Na začátku války bychom se ještě mohli setkat s vysokými klobouky s úzkou krempou, to však bylo považováno za zastaralé. Kromě klobouků se můžeme setkat s různými variacemi na čapky. Ty jsou nejvíce používány na východě Evropy, ale čapky s kožešinovým lemem se vyskytovaly i jinde v Evropě, nejvíce jako součást zimního oděvu. Zimní oděv v základu vypadal stejně jako letní. Nebyly zvláštní zimní kabátce či kalhoty. Jednoduše se použilo více vrstev, to znamená dvoje punčochy, dvě košile apod. Existovaly však svrchní kabátce delší než spodní a bez typického střihu pro kabátec. Stejně tak známe svrchní kabáty, tzv. hongreline, předchůdce pozdějších kabátů. Tyto svrchníky byly vyrobené z jedné i více vrstev silnější látky. Samozřejmě součástí nejen zimního oděvu bývaly i kožené rukavice. Rukavice nosili nejvíce jezdci a tudíž i šlechta, který se právě do role jezdců nejvíce stylizovala. Ovšem šlechtické rukavice byly vyrobené z jemnější kůže. Kromě jezdců rukavice nosili také často důstojníci. A rukavice ze silné kůže jako ochranu do boje nosili i pikenýři či případně příslušníci gardových jednotek vyzbrojení dřevcovými zbraněmi.

            Základním oděvem vojáka po celou dobu třicetileté války jsou kalhoty pod kolena a kabátec s dlouhými rukávy. Jako spodní prádlo široká košile s límcem a punčochy. Kalhoty se postupně zužovaly a kabátce prodlužovaly v průběhu války. Později také přicházejí svrchníky, ze kterých se postupem času stávají dlouhé kabáty. Mezi oblečením nižších a vyšších vrstev byly enormní rozdíly. Oblečení vždy vyjadřovalo postavení majitele, čili šlechtické oděvy měly obrovské ceny. U prostých vojáků však musíme počítat s obyčejnými látkami, tedy vlnou a lnem, nijak nezdobenými. Součástí oděvu důstojníků bývaly i různé šerpy označující hodnost a později přichází i první stálé uniformy, o tom ale bude pojednáno v některém z dalších článků.

Doporučená literatura:

Kybalová, Ludmila. Barok a rokoko. Praha: NLN, 2009.
Kutílková, Dagmar. Vojenské odívání. Praha: NLN, 2008.
Štýbrová, Miroslava. Boty, botky, botičky. Praha: NLN, 2009.
Nachtmannová, Alena. Mezi tradicí a módou. Praha: Národní památkový ústav, 2012.